Ručníky na šňůře

jsou

na stěnách

zvířaty

Kdo vypil ten bolehlav

a proč

pampelišky

na podzim

vypadaj tak

nahatý?

Občas mě nese

noc.

Cloumá se mnou

těsně nad hranicí

šílenství

nad hranicí

duševních infekcí na

špičce prstu a

používá výrazy jako: amnestie euthanazie testosteron

a další cizí slova

co

nemám ráda

Rozplétám klubko

všech těl a těch

lidí

co jim svítí oči

opatrně se schovávám uvnitř

zatímco ztrácím ponětí

o tom

  co se nehodí

a tak si

 piju víno

když mi teda nechutná to pivo, no

Sedíme, povídáš

a je nám dobře.

A pak jsem ta beznadějná

A pak jsem nahá

Myslíš, že za to může

to víno?

A nebo spíš ta hromada

napjatých hodin,

že si teď připadám tak

ztracená?

A přesto o sobě

vím

ležím tam

schoulená

pod obrovskými koly

jedoucích aut

Řekni, co drtí tebe?

Možná neslyším

skřípání brzd a píšťalku v uších a

když na mě volají ti blázni

Blázne!

a

když je sluch

jedinou záchranou

v blouznění

a ta naděje

slyšení

mě vůbec nijak

nevzrušuje.

Existuje píseň

prý

kterou nikdy neuslyším

Slyším jen déšť

 co zmateně bubnuje

na paty

Pššt!

Slyšíš ho taky?