|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Je prvního podzimu
i když v hladinách se ještě myje srpen
a ženy nervózně kouří tenké cigarety v letních šatech
tak tenkých, že je není ani třeba svlékat
protože je vidět všechno a nejvíc jejich křivky
a bradavky taky
jen přibylo dlouhých stínů
a večer přichází dřív
zapomenout s námi na přítomnost
sanitky ječí a blikají modře jako namalovaná žena
aby tak vznikaly uvnitř místností lemujících cestu
naprosto prchavé záblesky připomínající minulé
v nichž je vidět tvé tělo
když se nesnažíš usnout a hraješ si čímsi na mém břiše
asi se něco stalo
asi nějaký motorkář
nebo to pitomý horko
myslíme si
ale nikdo to neřekne nahlas
a televize od sousedů mluví za tebe i mne
a my máme zavřené oči každý ve svém kosmu
protože si mne bereš do úst
myslím na Perseidy
i na obyčejné toulavé létavice
které se zablesknou, aniž by se jim dostalo jmen
či modliteb
a říkám si, že umřel jsem
tak chci na hrob sklenici od kompotu a do ní kopretinu a pelyněk
k čertu s vašimi růžemi!
a taky napůl shořelou svíci aby bylo jasné, že můj existencionalismus nebyla žádná póza
a sbírku mých básní
aby se nad ní dalo zaplakat
i když moje poezie není smutná
ale na básníkově hrobě se to očekává
a přitom já se za něj vůbec nepovažuji
nejsem vznešený
jen se s tím neseru
a píšu jak to cítím
což je asi dar
a tak se s vámi nehádám
a vlastně jsem docela živý
panebože
a hladím tě po vlasech
|
|
|
