Přes květy levandule a
 meduňkový žal
 srdcem lpím
 na mracích
 co pijou
 nebe

 Nějak mi došlo
že ta jarní vůně
už odešla
že se
 nehodlá vrátit
že se
 do sebe
 zatvrzele
 uzavřela

 Strávím na balkóně
celý mládí, ale
 neucítím nic, než
jen kouř
z cigaret
 dávno
 do stěn
 vpitých

 Bloudím lesem, ale
 všechny jahody už jsou
 otrhaný
 a já jsem ztracená
 protože devět měsíčků
mě považuje za
 břídila

 Má postel bude způli prázdná
část těla jsem snad
 zapomněla
 v loterii
 Nemám peníze a jsem
 taknějak
 unavená

 Ale nebudu se pro ni už vracet
 A nebudu se tu jámu
 snažit zaplnit
 I když je to pocit
 vypadlýho zubu
 pořád
 prohledávám
 to místo
 Jako zbloudilej pes
 kroužím kolem

 Ale možná jsem nakonec ráda
že jsem tam
 kde jsem

 Protože vím, jak chutná to
 vypitý nebe