|
Mrazivou samotou duše rozpuštěn
smutkem zalit v svíci pomatení
pomalu s knotem odhořívám
na hřbitově zapomenutých myšlenek a růží uschlých
Jen zlomení andělé s křídly z kamene
jež k semeništi smutku je poutají
tiše tu na můj konec hledí
když odložen v rezavé lampě slzy voskové roním
Jména těch jěž zapomenutí zůstali
pomalu blednou s tváří mou
pak popel a prach mi budou přáteli
když život se v temnu ztratí
Jen smrad spáleniny po plameni mém zbyde
rožhavená lampa bude praskat zchlazena
a vítr rozmetá mě v čerstvý rov
jež někdo nad mou rakví navršil....
|
|
|