Visím z parapetu

kolíbám se ve výšinách

větrných mlýnů

rozmyšlených pocitů

a papírových

kapesníků

Za vlas, který jsem zapomněla

pod dekou

bezpečně uzamčený

vybuchne s odvetou

Kód vyměním

za čistidlo

podvědomí

A sponky se válí pod gaučem

asi je už nenajdu

jsou

ukryté pod hordou

prachu

důmyslně tam

tvoří

hradby Hadriánova valu

Průměrnou hladinu strachu

jsem už vyčerpala

a spolkla

veškeré zásoby

dýchatelného vzduchu

Jako potápka

jsem sobecká

ale už je pozdě

a tak máš asi

smůlu

Tak nějak váhám

jestli říct

pravdu

Kolem mě lítají ptáci

pijí všechnu tu vodu

tekoucí z mých očí

neurvale šplhají

po mém hrdle

hlupáci netuší

že po soli bývá

ještě větší

žízeň

Jejich bolest se pak vrací

v podobě kyselých dešťů a

se mstivou lítostí

hubí

vše na Zemi

a na řadu přijdeš

pak jednoho dne

i ty

Snažím se vymotat z té deky s puckama

venku kráčí postava

v uniformě

vypadá tak nějak rusky

a ty se nahýbáš jak otrapa

z okna

a voláš

Zdravstvuyte!

Aby ses nepřetrh´

volám já a jsem

beznadějně v síti pavoučí

zamotaná

A už jsem ti říkala, jak nesnáším toho Putina?

Hmmm…

Pláču

Z čista jasna

a tak zapínáš topení

aby mi nebyla zima

abych se upokojila

abych už přestala

Prý jsou to všechno jenom malý perly

ale já asi nemám dost rukou

abych je všechny

posbírala

a ty už vůbec ne

Nabízíš mi cigarety, víno a starost

o rohlíky

Copak nevidíš, že tohle já

prostě a jednoduše

nechci?

Tak už nebreč

je to jedno

říkáš

a utíráš mi oči

kapesníkem

kterej jsi někde sebral

na zemi nebo v zapomenutý skříni

a je to ještě

milion tři sta tisíc dvě stě padesátkrát

horší

a tak vypláču deset největších

světových

jezer

Otřela se o něj ta kočka!

Já jsem ti říkala, že jsem

alergická!

Víš, nemůžu se na tebe ani podívat

…

Už je pozdě

a já už musím

Nějak jsme to zase nestihli vyřešit

a mně se zdá, že už ani nemám náladu

to stíhat

A ty mě stejně nenecháš.

Běžím na autobus

navlečená v tvých svetrech a náladách

těžce vzlykám

mezi výdechy

protože už tě

nemám ráda