Zdravím tě Gregory
Gregory
a co tvůj mořský úděl?
co s ním uprostřed
přičinlivého města ničeného létem?
někdo z nás musí
město odmítnout
hledám příběh vzdouvající
se pod ohybem prstu
kanály se rozpouštějí pod
pokožkou chodidla
sanitky celé v bílém
pokrývají paže které jsou od čtvrtka nebeské
vlaky stojí na nádražích
právě tak jako filosofky a
jejich šedé rty
zaprášené nádražní haly
s odjezdovými tabulemi
elektrické rozvodny stánky
s párky a záhadnými svačinami
proudy vody v šatnách
a skříňkách na uchování mluvy
město je od kolomazi a
nasazuje čepici
vím které dny je třeba
vysypat do koše
na kůži vyrážejí černé a
bílé skládky
popel se sype
z nadmořských výšek na kovovou metropoli
možná jsem v průběhu
jednoho roku zestárl o tisíc let
tekuté stříbro projíždí
páteří až nahoru k lebce
čakry se otáčejí každých
sedm let a pokaždé mě mění
hledám každý důvod sladce
lhát
jako turecký med anebo
jako zmrzlinové oči
jak vydat počet ze svého
života Gregory
zastav mne prosím jestli
jsi to slyšel už někdy předtím
hřbitovy plné rezavých
zvířat
omamné tyrkysové květy na
chodbách starých bytovek
jednou odpoledne jsi to
všechno viděl
ulice byly prázdné stín
dohlížel na zdi
a bylo léto které se
rozpustilo ve žluté záři
nikde nechyběla myšlenka
základního příjmu
tehdy se zdálo že je to
vzrušující
zvoní mi v uších
přivolávám na sebe modrou
vodu
stromy neodsuzují ale
soudí
dost
dost! křičí ve mně shnilé povídky
kamera míjí opuštěné
drátěné klece vietnamské tržnice
příběh sype slané
krystalky do hladových očí
později jsem hleděl do
domovních oken šustících jako ručníky
a zaměňoval to za košile
na usychajících tělech
tady začíná příběh
rty řeknou všechno o
nasládlých plesnivějících sklepech
o letních nedělích
v barvě křídy
do strojů padají barvy
celé město je třeba čistit
holky odpočívají
na rezavém mraveništi
a
plameny stoupají hustým porostem větví
vracím
se v myšlenkách na první táborové noci
před
očima se vynoří město
les
a výkřiky
myslím
že jsem tu dlouho nebyl
ale
v jiném životě jsem procházel zrušenou tiskárnou
do
níž nahlížely větve borovic
na
kuřárně zbyl chumáč vlhkého zmoklého listí
a
tak to šlo stále dokola
příběhy
se valily hlavou
chladný
květen anebo studený červen
měl
na svědomí špatná rozhodnutí
obrovská
skleněná hlava vysílala ohnivé brouky
takže
to je svět ten jsem prošel i se svým parádním slonem
bylo
to dvojí účetnictví a dřevěná propaganda
občas
si vzpomenu na štiplavou vůni která se rozkládala při cestách do školy
a
vím
zdravím
tě Gregory
jména
nemohou zůstat samy
|