I zřel jsem anděly

přibité na vratech,

samy jsme sebe proklely,

po kráse zbyl jen vzdech.

 Sláva zítřkům příštím,

sláva a věčnost zapomnění.

Přikrývám oči podzimním listím

vyčkám tak alespoň do setmění.

 ...jak poznám soumrak,

když víčka tíží tlející dech zváleného podzimu?...