To není poezie, to jsou nějaké deníky

Něco se ve mně dalo do pohybu

Přišlo jaro

V práci mě nutí k nesmyslným korekturám

tvářícím se jako poslední výkřik muzikologie

V bordelu na pracovním stole jsem našel

stravenky co jsem si nechal proplatit úklidovou firmou

Dvě úmrtí kolem:

profesor-rodinný přítel (78 let)

co mi kdysi řekl

jestli chcete vidět otce do dvou měsíců na prkně

tak tam toho psa nechte

koupili jsme totiž mámě bišona

A moje první učitelka angličtiny (té bylo přes devadesát)

které mám hrát v pátek na pohřbu

takže zas dávám cello na záda

což je to poslední co s ním ještě svedu

uchopit popruh

Ale nejvíc, nejvíc mě zasáhlo

když mi říkala, proč pořád visím na facebooku

Buduješ si svůj sebeobraz, je to maska

Pořád se strašně kontroluješ

Jo, to byl zásah, uznávám

Dopadne to tak, že sedím u čtvrtého piva s litevským básníkem

(čtvrté pivo je na mě výkon)

říkám mu že v jeho básních nejsou děti

a myslím si: co když jsme gayové

nakonec za mě musí platit

protože jsem mu předtím koupil svoji knihu

(chtěl jsem ji ukrást ale byl tam nakladatel)

a teď nemám hotovost

je to fakt trapný, říkám

a myslím si:

hlavně aby o tom nenapsal