|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Osamělý stál před obchodním řetězcem. Obloha spouštěla zase jednou přebytky, hromy s blesky se postaraly o ohňostroj.
Stál tam promáčený, až se jej někomu z davu zželelo a vtáhl ho pod střechu. Něco si mumlal, mnul nervózně prsty, pohledem bloudil nepřítomně kolem sebe, kšiltovku posunul více do čela a sugescí se snažil vyvolat teplo. Nedařilo se.
Skrz clonu nebeského vodopádu zahlédl bloudící auta, lidé okolo připadali cizí, mimo ruky, která jej vtáhla dovnitř. Dvougenerační kabát stále více útočil chladem na celé tělo, které od nezdařené sugesce stálo pokorně v davu. Tykadla očí ohmatávala situaci a snažila se vytřískat kousek pozitivního pro sebe, milosrdnou ruku a celý dav, který jej opatrně pohltil, aby ho posléze vyplivl.
Zatímco tam stál s jednou nohou nakročenou ven, druhou působící pudem sebezáchovy proti, spatřil, jak se obloha pročišťuje, zesvětluje, ohňostroj se vytratil, proudy vod zeslábly,..., on vystoupil z davu, podíval se vzhůru, spatřil první paprsek a svou osamělost.
|
|
|
