Vítr o koruny pleská,
na střechy štít zas jsem vnik
někde čeká kočka hezká,
já jsem kocour záletník!

Na střeše když kočka mňouká,
to mi vážně bere dech,
osud pavučinku souká
sudby mé! Snad nemám pech...

A tak jako kocour správný,
kyslíkem i touhou zpit
začnu život žít nemravný,
stane se to, co má být!

Devět koček, každá jiná,
postupně je múzou mou
a když mysl není líná,
vyjádří to písničkou...

V nekonečném toku času
život můj je kapičkou,
dokud žiju, potud pasu
po šanci být s kočičkou!

Mňaaau...