I

Nekonečně krásná; blonďatá bouře; Lucie

Rozespalá květina, nazouváš si podkolenky.

Našel jsem tajemno, v níž krása noci je,

Modravý narcis, s duší divoženky

se srdcem z květů.

Mladá;nejistá z vlastní řeči; překrásná

Stydíš-li se;ďolíčky své neutajíš

Bezmezné komplimenty;sotva jsou přesná

Slova obdivu; jež semnou si nespojíš;

slova kapuletů.

Můj prsten štěstí;zachvěl se tehdy

Jak prošla’s kolem, můj zářný anděli.

Vlny mé vášně, překonaly břehy

Hlasivky slavičí radostně zapěly,

 ; sladká má! Sladká!

 II

Končí se den, ve své nejtemnější stránce

Teď ukáže se noc; zažehne vášnění.

Pojďme se veselit, pít a předvádět tance

Pokoušet krásy; básnická zbláznění!

Cožpak je Ďábel usídlen v mé duši

a nutí mne obdivovat krásu tvoji?

Cožpak jsem stejen, jako všichni muži,

Co tvář pouze s krásou spojí?

Bláhoví velice?

Ach, tak ať! Ať nad míru je jasné,

co skutečné, ve světě je krásné.

Ať polepí tvou sladkostí prsty osudu

Ať všichni to zví; a když už nebudu;

Zanechám pro tebe, kraťoučké básně

Slovíčka ze srdce.