|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
A Helena se najednou postavila, nadechla se a vykřikla: už to nemůžu vydržet! Co já mám za život! Těch pár korun, co mně dávají v práci, to je almužna. Starat se o rodinu v současné době, to je almužna druhá. A žít jen tak, jít po ulici, koukat kolem, koukat lidem do ksichtu, to je almužna třetí. Navíc se starám o nemocného otce.
Často ležím před spaním, děti již odfukují, já spát nemůžu, protože mám nervy zkroucené, jako kdyby se spikly proti mně a celou mě roztřásly. Potom se uklidním, usnu, někdy spím do rána, někdy se probudím uprostřed noci. To se mi zdá, jako by přicházela strašidla, občas je uklidním, jako uklidňuji děti před spaním, někdy se schovám pod peřinu, někdy vystrčím holý zadek. Poslední metoda je nejúčinnější, hned zalezou, připadají mi jako mistr v práci, ten mi po jednom takovém uklidnění přidal na odměnách.
Jdu nakoupit, v tašce skoro prázdno, v peněžence úplně prázdno, občas přinesu dětem z obchodu něco sladkého, pár kousků ovoce...Nejsem jako sousedka, ta si v obchodu ještě něco ukradne.
Asi vše zabalím, tátu dám do děcáku, uteču na Pardubice a bude pokoj.
|
|
|
