miroslawek (Občasný)

takový archaický až muzeální styl... a přitom tolik nejasnosti v rytmu... takovým veršům by slušely jednoznačné rytmické řady (čistý jamb, trochej nebo daktyl), ovšem i ty daktylotrocheje by měly být správně organizovány, zachraňují tě jen víceméně souhlasné počátky a hlavně konce veršů a jejich délka. Uvnitř je to chaos. Rozeberu jen první strofu, ale ten problém je všude, v každém verši.

V záři svítilny nosíš mé pomačkané košile

Xx Xxx Xx x Xxxx Xxx (T D D T T D, resp.  T D D T T T T')

Prázdné lahve z předminule a báseň v koši je

Xx Xx Xxxx x Xx Xx x (T T D T T D, resp. T T D T T T T')

Na špičkách stojíš; slova pleteš si studem

X xx Xx Xx Xx x Xx (D T T D T, téměř jamb nebýt onoho slůvka si)

že prozradila, kde za pár minut budem.

x Xxxx x X x Xx Xx (p D T T T T, opět téměř jamb nebýt pětislabičného přízvučného celku prozradila kde)

miroslawek (Občasný)

ještě doplňuji značení:

X - přízvučná, x - nepřízvučná slabika

D - daktyl, T - trochej, p - předrážka

podtržení - slovní přízvuk

tučně - místo s problematickým průběhem