Dnes nám nastal krásný jarní den
ze stohů ženský smích se dere ven
zas jednou práce stojí a není sama
s vidlema ke stohu míří vzteklá mama
oko bystré ve víru vášně ztrácí jas
ze vzdechů nelze poznat pionýrky hlas
v tom pískot rozrazí tu věčnou chvíli
nohy na ramena, hlavou být tak v cíli
dvéře letí, hroty vchází do dveří
za nimy matka, na hříšníky láteří
himl hergot na vás bídné potvory
v polích dohoní vás jézéďácké Zetory
a jak řekla, tak se vskutku stalo
na pole dvanáct traktorů se dralo
nástavce s velkými ostrýmy noži
tož nechtěl bych byt v jejich koži
krvák, ale zanedlouho za své vzal
to jeden zetorista nad párem se slitoval
strhl volant, povstal a hrdě vykřikl
"Stát, jiní o lidech, my s lidmi!!!"
|