|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
- Už jsem tě dlouho neviděl.
- Nápodobně.
Tak jsme se domluvili, šli do blízké kavárny, objednal jsem dvě kávy a rozhovor začal.
- Jak ses měl celou dobu? zeptal se bývalý spolužák Robert, který mě na začátku studia na střední škole nesnášel, mnohdy dělal naschvály, v rozhovoru byl arogantní, dával najevo svou převahu, ale mě jednou napadlo, že asi nebude takový, zkusil jsem se zeptat hloupým, přitom však účinným způsobem: ty jsi nešťastně zamilovaný, viď?
Takovou reakci jsem ani já, ani nikdo z přítomných nečekal. Vrhl se na mě, nepříčetně křičel, asi bych skončil velmi špatně, kdyby jej neodtrhli...
Potom se mnou několik měsíců nepromluvil, vyhýbal se mi, ostatní mu domlouvali, ale já jsem věděl, kdo je jeho přítelkyně, náhodou jsem ji jednou s ním zahlédl,..., a ji jsem viděl poté někde jinde, s někým jiným, v přesnou noční hodinu, poznal jsem ji, když jsem šel z diskotéky, ona šla naproti neznámému muži, setkali se, následovalo políbení, hvězdy rozsekávaly třpytem jejich těla na kousky, nepřály jim, dokonce je nenáviděly, ale oni se dávali jeden druhému, přímo na nábřeží, rychle, nemám moc času, chrlila své věty, tělo dohánělo čas, čas doháněl tělo, najednou se ozvalo zasténání, čas a tělo se vyrovnaly, ona se oblékla a rychle odcházela.
|
|
|
