|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
3.část
Hledám ve své tašce ručník a odcházím do koupelny. U sprchy je malý ovládací panel. Vybírám program s názvem Osvěžující sprcha. Ze shora na mě začíná téct voda, voní jako déšť. Umívám se, myji si i vlasy a po chvilce voda přestává téct. Beru si ručník a osušuji se. Pak jdu k zrcadlu, vedle je fén, zapínám ho a suším si vlasy. Mám velmi dlouhé blond vlasy a tak jejich sušení trvá dlouho. Když už jsou konečně suché, odcházím zpět do obýváku a hledám v tašce vhodné oblečení. Nakonec si beru modré tričko a džíny. Vracím se do koupelny a oblékám se. Vlasy si spínám stříbrnou sponou a špitám si pro sebe: „Skvělé, vypadám přesně jako zkušená vědkyně.“ Pak se na sebe usmívám a jdu do obýváku. Hledám v malé kuchyňce něco k jídlu. Nacházím energetickou tyčinku, není to nic moc, ale bude muset stačit. Ukusuji si velký kus a v tom se budí David. „Dobré ráno.“, mumlám s plnou pusou. „Dobré ráno!“, odpovídá rozespale. David odchází do koupelny, vyčistit si zuby. Já dojídám svou tyčinku a v tom kdosi klepe na dveře. David vybíhá z koupelny s kartáčkem v puse a já jdu otevřít. Za dveřmi stojí profesor. Má v ruce dva složené laboratorní pláště na nich dva jakési přístroje. Jsou to malé placaté desky o rozměru dvacet na dvacet centimetrů. „Dobré ráno, děje se něco?“, vyptávám se trochu vyděšeně. „Ne, ne, vše je v naprostém pořádku.“, usmívá se, „Tady jsou vaše pláště a ovládací panely nebo dáli se to tak nazvat tablety.“ Chvíli váhám a pak přebírám věci z profesorových rukou. „Děkujeme.“, říkám a jdu směrem ke stolu v obýváku, abych odložila přístroje. Oblékám si plášť a podávám ten druhý Davidovi. Ten si jej trochu neobratně obléká, pak odchází do koupelny a uklízí svůj kartáček. Je už skoro osm a tak odcházíme do hlavní laboratoře.
Tam se nás ujímá jeden vědec. Je vysoké postavy, má černé vlasy a světle modré oči. Působí trochu děsivě. Vede nás k modelu planety X. X je to divný název takoví strohý a bez jakéhokoli náznaku kreativity. „Proč X?“, ptám se vědce. „Emm.. Je to vtipná historka. Tak dlouho jsme čekali až něco objevíme a všichni měli tolik návrhů na jméno. Pak když to přišlo nikdo nevěděl, jak ji pojmenovat a tak to dopadlo takhle.“, vysvětluje a snaží se usmívat. Taky se usmívám.
„Máte nějaké poznámkové bloky nebo tak?“, ptá se. „Máme tohle.“, oznamuji a zvedám ovládací panel nad hlavu. „Skvělé, tak tedy začneme.“, říká a ukazuje na planetu. „Ale já nevím jak se to používá.“, stěžuji si mávajíce přístrojem nad hlavou. „Aha.“, říká posmutněle. „Tak tedy nejprve vás s tím naučím zacházet.“, prohlašuje a bere mi přístroj z rukou. David napodobuje to co dělá vědec. Zapíná přístroj a naťukává kód.. Po té nám vědec vysvětluje základní funkce a učí nás je používat. Docela mi to jde, ale je to o dost složitější než to co používáme ve škole.
Po hodině výcviku už umím přístroj ovládat a začínáme s projektem. „Tak a teď se vrhneme na to, kvůli čemu tu jste.“, oznamuje nám. „To to je model planety X, jak jste si určitě všimli, v tomto sektoru byla objevena zvířata nebo chcete-li mimozemšťani, které tu máme.“, vysvětluje a ukazuje na místo objevu. Dělám si poznámky. „Jelikož jsme jediní, kteří o těchto tvorech víme a máme o nich nějaké informace, chceme toho využít.“, říká s velkým zájmem. Aby ne věda je jeho život. „Ale jak?“, ptá se David. Profesor už chce odpovědět, ale já jsem rychlejší a odpovídám za něj: „ Chtějí využít zvířat, pokud jsou jedovatá jejich jedy se dají použít do zbraní nebo se podle nich dají sestrojit roboti. Příroda je mocnější než člověk, podle mě člověk není ten nejinteligentnější tvor, ale to je jen úvaha. Pokud využijeme toho co ta zvířata mají dokážeme stvořit něco nepřemožitelného.“, chrlím ze sebe. „Přesně, skvěle slečno Dosnová.“, chválí mně vědec s úsměvem na tváři.
|
|
|
