| „Máš strach ?“
Hlas se jí nepatrně chvěje.
„Já...ne, za to to stojí...“
„Myslíš ?“
„Jo...představ si...“
„Nech toho, až potom...“
Zvonek. Rozdrkotá ozvěnou nemocniční ticho pod vysokým stropem prastarého domu. Oběma se z toho
kousavého křiku zježí chloupky na krku. Stojí a zírají do dveří s oprýskaným lakem. Mladá dívka si rychle
upraví vlasy. Drobné stroužky rtů, malý nahoru zdvihlý nosík a modře těkavé oči. Mladík si nervózně
odkašle do sevřené ruky. Zarachotí řetěz zástrčky a klíč se dvakrát otočí v zámku. Stařena s popraskanou
tváří stojí ve dveřích.
„Vy jste...“
„Manželé Bur...“
„Ano, ano, jste očekáváni, pojďte prosím dál.“
Mladý pár vejde do tmavé místnosti. Ponoří se do zvláštně kořeněné omamné vůně prostorné chodby.
Osvětluje ji jediná lampa ve vzdáleném koutě. Stařena pokyne vrásčitou rukou k jedněm ze čtyř dveří.
„Prosím...následujte mne...“
Pod šoupavými kroky babice zasténají parkety. Dvojice ji nesměle následuje. Zastaví se s rukou na mosazné
klice.
„Ach, málem bych zapoměla...máte pro mne něco ?“
Mladík na ni nechápavě zírá.
„Á...jo, jasně...hned vám to...“
Sundá ze zad malý batoh a po chvíli vytáhne tlustý svazek pomačkaných papírů. Podá jej stařeně nehybně
stojící nad ním. Ta ho hbitým pohybem odhodí na stolek v koutu, na němž stojí lampa. Tvář ji rozryje kostrbatý
úsměv.
„Jste-li připraveni, vstupte.“
Rozrazí dveře a pokyne hostům. Nejdřív vejde mladík, vzápětí za ním dívka, jako by se bála být, byť jen
malou chvíli, s babicí v jedné místnosti sama. Dveře se zaklapnou. Zůstanou sami. Místnost je ještě temnější než
chodba, ze které přišli. V rohu stojí pohovka a vedle ní strohá stojací lampa s kuželovitým stínidlem. Posadí se
na pohovku a ustrašeně se rozhlíží. Oba mlčí. Po chvíli si dívka začne třít dlaněmi paže.
„Je tu zima.“
„Hm...“
„Chceš odejít ?“
„Nene...jen mi není do řeči, to nic, to přejde...“
„Ale jestli...“
Dveře do místnosti se náhle rozlétnou. Vejde tlouštík v trenýrkách a flanelové košili. Nechá dveře otevřené
a kolébá se k pohovce. Knoflíky košile se mu na obrovském břichu rozepínají. V podpaží se mu rozlévají
koláče potu. Lebku kříží prořídlé pruhy mastných vlasů. S funěním padne do pohovky vedle dívky. Na čele
a pod nosem se mu perlí pot. Se zájmem si ji prohlíží.
„Podívej se na mě...,“
Dívka poslechne. Tlouštík spokojeně zachrochtá a zajede jí neohrabanou rukou pod sukni. Mladík vyskočí
z pohovky.
„Sedni si...chlapečku !“
Dvojitá brada se roztřese rozčilením. Tlouštíkova ruka zajede dál pod sukni. Dívka sebou trhne.
„Ty hajzle tlustej, dej tu pracku...“
Mladík se vrhne k násilníkovi, ten prudce vykopne a zasáhne ho patou do břicha. Mladík padne na zem.
Prudce dáví.
„Rexi...,“ houkne tlouštík ke dveřím.
Ve dveřích se objeví svalovec s kuklou na hlavě. Jinak je nahý. Pomalu projde místností k dávícímu mladíkovi.
Jednou rukou ho popadne a odhodí do vzdáleného koutu. Dívka vyskočí z pohovky. Svalovec se rozpřáhne a
udeří ji pěstí do brady.
„Tak, děvko, teď nám podržíš...ať chceš a nebo nechceš...a ten tvůj se na to bude dívat !“
...
„Aaahhhmmm...!“
Tmavá místnost. Těžká vůně těl. Jedno unavené na pohovce a dvě nad ním. Další, zmučené, v temném koutě
s hlavou v dlaních.
...
„Už jsou pryč.“
Unavený hlas z pohovky. V koutě ticho. Možná tichý vzlyk.
„Miláčku...?“
„Jo...“
„Už jsou...“
„Já vím, sakra !“
„Nemuseli jsme...“
„Buď už zticha, sakra...“
Mladík se zdvihne ze země a dovrávorá k pohovce. Sesune se vedle dívky. Ta ho lehce pohladí po tváři.
Náhle v protějším koutě blikne druhé světlo. Osamocený potlesk zaplaší unavené ticho.
„Skvělé !“
Prošedivělý elegantní padesátník sedí v ušáku ve vzdáleném koutě naproti pohovce. Vedle stojí mladá dívka.
Decentně si utírá koutky úst do kapesníčku.
„Skutečně skvělá podívaná ! Obzvláště pikantní byl ten dvojitý pr...“
„Držte hubu...“
„A tak, pán se zlobí...no snad mu spraví náladu tohle.“
Elegán luskne prsty. Dveře se otevřou a vstoupí drobný nahrbený chlapík v šedém obleku. Podává mladíkovi
kufřík. Oči hrbáče zamžikají při pohledu na nahou dívku.
„Váš honorář...“
Muž v ušáku se spokojeným úsměvem přehodí nohu přes nohu.
„...třista tisíc, podle dohody, můžete si to přepočítat.“
„Je mi z vás na blití !“
„Mě je na blití z vás, mladíku !“
...
Oprýskaná deska stolu. Dvě sklenice s vínem. Mezi prsty dohořívají dvě cigarety. Vrznou dveře a ostrý zápach
moči vtrhne do místnosti. Jedna ruka přikryje druhou.
„Tak...a je to.“
Unavená slova proklouznou stroužky rtů a hluše odezní.
„....“
„Miláčku, udělali jsme dobře...máme peníze, teď můžu na tu operaci a budeme...“
„Nemluv o tom...“
„Udělali jsme přeci dobře...?“
„Nevím...“
„Přeci jsme se dohodli, chceš to dítě...museli jsme...“
„Já...nevím...stálo to za to ? Myslím...líbilo se ti to ?“
Pohledy se setkají nad sklenicemi, sklouznou po sobě a ustrašeně padnou do koutů.
„Je to tak důležitý ?“
„Nevím...“
„Důležitý jsou ty peníze...třista tisíc...“
„Hm...třista tisíc...“
„Jo...třista tisíc !“ | 
