beat
můj ďábel by mi netančil po nocích na gauči
ten gaučo co z jeho polospánku se nedokážu zdvihnout
stohy by tak nehořely a já se nepochcával
a někde bych žil v paneláku tam za tou záclonou
s tebou na malém městě v malém pokoji
plném fotek ostrých herců a hladkých hereček
když vídám důvěryhodné budoucí otce co své mateřské dívky drží kolem ramen
s pohrdáním se dívám skrz ně vymýšlím čtvrtou únikovou cestu
a pak už mě má vlastní báseň sní
a svět je zahrada za slunečného rána
jakobych šel po prskavých stéblech
a s rozkoší všechno chtěl nechat umřít
vlečený jdu ke své autobusové tyči a v propasti mizí čára silnice
žaludek by se chtěl vrhnout zpět v řečišti přibývání ulpět
jenže svět mi protéká mezi prsty
teplotou se vyrovnávám s okolím a už nebude
červený a modrý panáček
ne jen totální svoboda pobytu zde na ulici číslo
heidegger zůstane pannou
a já svým bezvládným panicem a krásný nový svět je zahrada za slunečného rána
|