V hrnku vařila voda, ale dlouho nešel dál. Kupodivu, neměl sebou ani žádné osobní věci. Řekl jen, že se zas ztratil. Stromy za městem vyhlížely zlověstně, hrbily se na všechny strany a okolo jen nepřetržitě projížděly vlaky. Jeden bílý vlak projel obrovskou rychlostí. Lehneš si do vany a zavřeš tam oči, jak sis zvykl. Vzpomínky ale nejsou tvoje. O tři bloky dál taky nikdo moc nemluvil. Starší žena znala jen jednu cestu, kterou dokázala dopodrobna popsat. Ale ty ji nikdy nepoznáš, zaznělo pak na schodech. Ta cesta se klikatí jak užovka, když se obtáčí kolem ruky. Neprojdeš bytem jen tak, vždycky se propadneš někam do hloubky. Na chvíli ucítila jeho dech. Tak jako v té kavárně, kde byla pořád mokrá podlaha.
|