Naučil jsem se najít Klid rozpoznat ho a připoutat ho k sobě zaprášený ležel kdesi v banátských kopcích a taky utopený v hlubokým Dunaji zakopával jsem o něj v temných jeskyních a slyšel ho v těch nejmenších potůčcích to ne on, ale já se skrýval to ne já ale on mě hledal potkali jsme se až u starejch dolů pili spolu
místní pálenku a nechytali hady pod vinnou révou jako střechou jsme sbírali písně tango mělo místo v čele stolu harmonikáři se jiskřilo pití v oku (vystup duše na ramena, v břichu bude potopa) a unaveným nohám se i tak chtělo do tance naučil jsem se v Klidu jít tmavou eibenthalskou ulicí jako námořník, krok tam, dva zpět a s humorem schrupnout za cizím plotem slunko pálilo jak papriky a Dunaj? ...Dunaj...Dunaj... prostě byl. I v neomaleném městě ho slyším šplouchat protože nic nezávidí moři, které tvoří.
|