Možná musím jít tvou cestou,

ztrácet se ve tvých stopách,

zakopávat o jejich pohyblivé hrany.

Vstoupit do řeky ve chvíli,

kdy ty z ní na druhé straně vystupuješ

a noříš se do smrkového lesa.

Už se neotáčej, jdu po hmatu v tom,

co mi po tobě zbylo.

Máš v zádech můj dlouhý, nepřerývaný výdech.