Adam(ov) a milování Ve spiritu noci prosvitují měsíce světel pobledlým nádražím a v zákoutích přebývá genius loci vlaky projíždí na kraji města a v dálce – voda si pohrává se stíny v Adamově – v malém městě ze sna
Děvčata trhají květiny pro lid spící dávno pod nimi v konečném odcizení na hřbitově Osvobození
Čtvercové fabriky na kraji silnice okolo divu přírody po lásce teskníce -branou ke krasu moravskému přes brněnskou zádumčivost skrz roční krásu - něhu dopadá na mě těžká lehkost podzimního milovaní
V neznámých měsících vyměňujíce dvojí sliny v polibcích šeptáš mi něžná slova Adame – padlý anděle z nebes na Tvém hříchu teď stojíme zas a znova
|