|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
O divných pejskách Autor: muck (Občasný) - publikováno 30.7.2013 (15:03:25)
|
| |
Snědl jsem psa. Nebylo to nijak
odpudivé, spíš ten pocit byl trochu podivný. Původně jsem to chtěl jenom
zkusit. Nechci zemřít, aniž bych věděl, jak chutná psí maso.
A
lidské, ale to ještě budu muset promyslet. Možná bych od někoho mohl
odkoupit ruku nebo nohu. Chtěl bych to maso zkusit na různé způsoby,
takže spíš tu nohu, aby toho bylo víc. Ochutnal bych stejk, řízek a
udělal bych si z toho čínu.
Celého člověka sníst nemůžu, i
kdyby to chtěl. Je to protizákonné. Protože jsme jedna rasa, tak se
navzájem jíst nemůžeme. Můžeme ale jíst vybraná zvířata. Psi a kočky se
moc nejedí, protože ty zvířata považujeme za domácí. Sníst psa se v
některých společnostech může rovnat společenské sebevraždě. Tedy pokud
to neuděláte potají jako já.
Lidi se mezi sebou nejedí a jsou
si všichni rovni. Dřív tomu tak nebylo, protože ti co dovedli získat
potravu, měli větší společenskou prestiž. Ti co to nedovedli, byli třeba
slabší, nebyli tak bystří a rychlí, ti se měli špatně. V lepším případě
mohli sloužit jako indiánská bedarčata a poskytovat uspokojení dobře
stavěným bojovníkům.
Příští život bych se asi narodil jako
bedarče, ale jenom do kmene s mladší populací. Pokud bych totiž měl
dělat bedarče starým indiánům, asi bych raději emigroval a šel šlapat
chodník třeba u nás na václaváku. Pohlednej mladej indián může být
nedostatkový zboží.
Teď, když bedarčata jsou v podstatě
prostituti, se spíš cení rozum. On se tedy cenil tak nějak vždycky, i
když byl často vyvažován krutostí, rozhodností a dalšími atributy.
Teď někdo má dobrou práci a někdo špatnou. Někdo to třeba má vymyšlený
tak, že má spoustu provozoven, kde mu celý život pracují lidé jak
roboti, za mzdu, která jim sotva stačí na život. Někdo rozumí tomu, jak
funguje bankovnictví a někdo dělá celý život jednu monotónní práci a
nepochopil by, že ho třeba někdo zneužívá, ani kdyby mu to někdo
vysvětlil.
Lidi jsou sice jedna rasa, ale je to úplně jedno. I v
rámci té jedné rasy se dělíme na další podrasy, byť to vizuálně není
vidět. Jako využíváme hospodářská zvířata, využijeme i jiné lidi. Nejsme
si rovni.
Jenom se ještě nejíme. Možná k tomu dojde v budoucnu, až budou lidé přemnožení.
Až
budu starý, nebude tu moc mladých lidí, aby na mě pracovali. Možná
dojdou k tomu, že je potřeba se těch starých lidí nějak elegantně
zbavit. Aby tu tak nějak nezacláněli, nečerpali prostředky a uvolnili
prostor nové generaci, která povzneze zemi z jejího úpadku.
Jíst mě nebudou, protože mé maso už nebude dobré. Namočí mě do studené vody a vyvedou na mráz.
Sluneční paprsky dopadnou na mé nahé tělo a já se budu chvět zimou. V
té poslední chvíli vzpomenu na ty, které jsem měl rád a po tváři mi
steče slza. V tu chvíli budu chtít obejmout lidi, které jsem miloval a
budu je chtít mít kolem sebe.
A v té úplně poslední chvíli, než dokonale umrznu a zemřu, se s nimi v krásném snu setkám.
U vánočního stromku, v teple domova... V tom okamžiku, kdy cítíte, že
věci jsou jak mají být. V tom okamžiku, kdy si pomíjivost věcí vůbec
nepřipouštíte.
A potom nebudu.
|
|
|