Sprostá erotika
Pozoruješ slintavě tu hebkost mojí bílé kůže,
jako by měla na sobě značku Christian Dior,
v tvých chlípných očích už nekvetou dvě růže,
snad bys měl
jít, hodiny na věži už půlnoc bijou.
Nesnáším tvé orosené čelo, co mokré je jak rosa
z rána,
tvůj tupý pohled na mé tělo, co tají v sobě
jed,
ani tvé ruce co třesou se jak struny od piána,
tak snad abys
šel, měl by si už domů jet.
Klidně drze se hned svlékáš , jako had ze své
kůže,
láká tě jen má nahota a můj svůdný klín,
ke mě lozíš jen abys ukojil jednu ze svých tužeb,
a tvá žena co tě doma čeká, pro tu máš jen splín.
Nenávidím už ten oplzlý tvůj hlas, je tuhý jako
mráz,
tvé příchody a odchody se mi už vážně hnusí,
já postavit chci mezi nás velkou a nedobytnou
hráz,
teď vymanit se projednou z těch tvých pout,
sama musím.
Tak jen si dnes naposled ještě slintej nad tou
mojí hebkou kůží,
přivoň si a na památku utrhni z ní lístek a
nebo květ,
a táhni zpátky ke své ženě, tam za velkou louži,
já brečet nebudu, jen je mi líto těch promarněných
let.
|