Vzal jsem do ruky chléb jako v noci tebe a uviděl ráno zavoněl mi obzor podobný okraji kde běží černobílí koně našich myšlenek a je pěna podkov a třtina sedel a je jenom tady a je jenom teď ještě než vzbudí se nebe a břeh všeho co bylo a bude a mladá zmrzlinářka, která většinou sní stočí své vlasy z pistácie a vanilky do stínu Svatého Grálu a podá tak první bolest kterou se uvědomujeme ale já bych za ni přesto poděkoval jen ji v tobě najít a spatřit Krista spasitele přitlučeného v postroji pro psíčky sledujícího v otřískaném kočárku své malé ruce kolébaného jeho cikánskou matkou ale krásného jako spirála, že ještě před tebou jsem poklekl a mé tělo složené z letících holubů zakroužilo nad našimi těly v severu, který tvoří mé oči v nichž jsi
|