V obilném poli ještě dosáhnout na tep havrana dříve než spatřím let dne a vystoupit cestou soumraku na horu světla
a padat pak k nalézání za zkamenělé týdny pro chyby v tichu trilobity polední i prach přítomnosti propastí, která je tak tělem když svit ve tvých očích je přítomen jakoby z dálek jež nejsou ničím jiným než Van Goghovy obrazy a sny přicházející zevnitř
pak přitisknu ústa ke sklu políbím to, co nazýváme realita o níž ale nevíme vůbec nic a s pouhým vědomím dotyku skloním hlavu ke hvězdám
neboť vyšly na tvých ňadrech i když je ráno a zranění holubi se mění na šedivé růže jen komusi je dát
|