Má na sobě slušivé růžové šatičky s krajkou, na nohou bílé ponožky
a červené botky a na hlavě žlutou mašli. Vypadá roztomile, skoro jako nějaká
panenka. Sedí v houpacím křesle, pomalu se houpe a zběžně přitom listuje
v odrbaném komiksu o pětici nerozlučných kamarádů. Ti chlapci jsou sice
hezcí teenageři, hodní, slušní a konají pouze dobré skutky, avšak jsou to téměř
bezpochyby gayové. Jí to však nevadí, ona stejně pochází z trochu jiného
světa. Z takového světa, v němž na každém rohu roste jetel a přináší
štěstí. Obrací stránku za stránkou a po očku sleduje kyvadlové hodiny na stěně.
Před deseti minutami totiž dala do trouby buchty s povidly a rozhodně by
je nechtěla připálit. Zvenčí je slyšet rámus - jednak rány kladivem, jednak
rozčílený hovor. Dva hlasy se tam o cosi přou a vyhrožují si navzájem rvačkou,
třetí se dohaduje sám se sebou a pokouší se na něco přijít. Otevřeným oknem
k ní dovnitř připlouvají nadýchané obláčky, chvilku vyčkávají u stěny a
potom naráz mizejí. Pak se ozve divný zvuk, asi jako když praskne kšanda. Ona
ale pořád mlčí a trošku infantilně se usmívá. Poté sklouzne pohledem na stůl,
kde zůstalo několik poloprázdných zkumavek po předchozím pokusu. Rozhodne se je
uklidit, aby měla kam dát buchty. Odhodí komiks, vyskočí křepce z křesla a
popadne zkumavky. Ty jí však vyklouznou, spadnou na zem a jejich zbylé obsahy
se jako naschvál slijí dohromady. Vytvoří se šedozelený hustý dým, který štípe
do očí, začne se valit oknem ven a vedle něj se objeví bílý obláček
s textem: „SÁKRYŠ, ZASE JSEM JE ROZBILA! MYŠPULÍNÉÉÉ!!!“
|