Já mám jen kapsu děravou,
vítr si zpívá v ní
a střechu z mraků nad hlavou,
ty došky šedavý.
Těmi modř nebe prosvítá,
sem tam i slunce svit,
zem stužkou řek je pokryta,
mám v hustém mlází byt.
Srdce mé tůň je hluboká,
v něm místa je vždy dost
pro upřímného člověka,
pro lásku, pro radost.
Tak světem toulám se jen dál
a na rtech píseň mám,
k ní vítr melodii dal,
slova jsem složil sám.
Radost a štěstí rozdávám,
to´ť hobby mé i cíl,
ač víc než jiní smůly mám,
splín mne nepokořil.
Věci se zdají takové,
jaké je chceme znát,
když člověk optimistou je,
rád sní a chce se smát.