Uprostřed města pln toho co nelze uvidět jsem viděl stopy v píscích chodníků smutný pohyb, kterým se jindy pohybujeme k ránu s nímž na stejném místě již po tisící vystupuje ta světlovlasá jen pokaždé s jiným dítětem v břiše neboť ji znám po staletí z fresek Herculanea i jako pannu z neplatných bankovek a možná jsem jako jeden z těch který by řekl ne Marilyn Monroe a ano té, jež hledává pod nohama chodců i v očích odpověď na všechna proč jen abychom spolu bychom měli pocit, že padáme k Nuselskému mostu nad tou odpovědí jejíž součástí je i ztracený lístek s tím co koupit: „tričko za šest set krmení pro masožravou rostlinu deset deka polibků růž na růži tři rohlíky pro holuby a dvě parte“ na nichž by nemělo být napsáno již nic než pravda a přesto se dál díváme pod prsty taxikáři, který má vlasy jako pepř a sůl když si bere dvoustovku za cestu do tmy svlékáme v myšlenkách servírky, o nichž vůbec nic nevíme uhýbáme pohledy bojíce se probuzení a říkáme to je v pohodě nad nechtěnými dotyky, kterých se dopouštíme v tramvaji protože to je Praha
|