 eolus (Občasný) - 26.2.2003 > Tuto báseň bych trochu pozměnil, vypadalo by to asi takhle (a myslim, že je to už konečná úprava, dál do toho rejpat nebudu):
Tak blízko mají k sobě.
Tak rádi by si vyměnily své role.
Zrnka písku odpočítávají pád lidského srdce,
zatímco otrok jej pomalu vyvažuje.
Pochybnosti nahlodávají víru.
Ve strachu žije pouze ten, kdo je na dně,
kdo má nadhled žije šťastně.
Naty. Díky, zní to skvěle a naprosto s tim souhlasim.
DeadKennedys. Když jsem to psal, tak jsem se cítil hrozně, právě proto jsem to psal.
PS. Často se přistihnu, když píši básně, že při pomyšlení na to, že bych to měl publikovat, začnu používat klišé a dělám to i v jiných případech, je to totiž lehké a má to šmrnc, přitom to je však prázdné slovo, buď z důvodů jeho širokého nebo příliš úzkého významu.
| |
