zde je svědectví co si říkali.

     A tady už je jeden z nich,

     ticho a žádný smích.

O: Šel jsem dnes ven,

     na tváři s úsměvem.

     obloha protkaná modří,

     všude lidé dobří.

P: Čemu ty se můžeš smát,

     když každý chce tě na hůl brát.

     z nebe padá smog,

     všude plno drog.

O: Fouká svěží vánek,

     posílil mě v noci spánek.

     Cítím se spokojen,

     mohlo by tak být každý den.

P: Z čeho ty tak dobře spíš,

    v čem to žijem nevidíš.

    Otevři oči optimisto,

     na radost teď není místo.

O: Za nervy ti to nestojí,

     když druhý něco pohnojí.

     Od věcí co nezměníš,

     jdi dál ne blíž.

P: Nadávat si budu a třeba i klít,

    zas zdražili mi byt.

    To chladným mě nenechá ,

     na to není útěcha.

O: Vše se vážně nebere,

     stres tě zevnitř sežere.

     Když se s tím nesmíříš,

     tak do blázince zamíříš.

P: Já se z toho nezblázním,

    ze všema dveře vyrazím.

    Platím už tak velké daně,

    a oni na mě jsou jak saně.

O: Ne tebe jsou zbytečná všechna slova,

     to je jak mluvit do olova.

    Co je ti vhodné dělej si,

     já jdu, než z tebe dostanu depresi.

P: Běž a usmívej se jak jelito,

    však jednou ti bude vše líto.

    Nebo na vše bobek hodit,

    a přestat zlobu plodit?

V: Pesimista odchází z místa setkání,

     pot mu stéká po dlani.

     Jestli se změnil nebo zůstal stejný,

     vědět to v mé kompetenci není.

V: vypravěč

O: optimista

P: pesimista