II.

brix: Podle toho, kdo se stěhuje. A taky kam.. Je možný, že po celý léta uslyšíš jenom bouchání na dveře.

moon: To se nedá říct jistě.

brix: Když se vynořila z šera té ulice, jako by jí oči nepatřily. Když si lakovala nehty, třpytily se jak kov.

/Žena předčítá z knihy./

moon: Chci věřit, že se to stalo.

brix: Málokde se dozvíme víc, než v obchodě, kde je všechno vyskládaný do posledního suvenýru. I když tam ptáci lítají jak divý.

moon: Někdy mám jediný přání. Zastavit se.