vyfotím si tvé vševědoucí oči
a uvidím se v nich přitom poprvé
a pak podruhé, až tě vyvolám, tichou a krásnou
abys vstala a přišla až ke mně domů
načež ani jeden z nás tomu druhému neřekne
že to, co není, nemůžeš si přát
vyfotím si tvůj potměšily úsměv
při kterém já blouzním a ty matně vzpomínáš
jak jsme se proboha vlastně seznámili
jak se minulost stala zase budoucností
a jak jsme každý zvlášť nepřišli na to
že to, co není, nemůžeš si přát
vyfotím si tvá nadýchaná prsa
aspoň přes tričko a dál už to nechám na tobě
protože tuším, že víš, co bych chtěl
a pohladím tě všude, kde mi to dovolíš
aniž bys přitom rudla a připomínala mi
že to, co není, nemůžeš si přát
vyfotím si tě tak, jako nikdo předtím
nejdřív skutečnou a pak vyprošenou
nejdřív oblečenou a pak nahou
nejdřív milovanou a pak ještě jednou
abych už navždy věděl i nechápal
že to, co není, nemůžeš si přát
|