Čekání na krále
Čekám tu na něhu, čekám tu na lásku,
stavím si hrad ze špinavejch oblázků,
už mě to nebaví, hloupej druh zábavy,
jsem děvče bláhový co věří na hrady.
Byla jsem hradní paní a ty můj král,
život byl nádherný, když se mnou sis hrál,
já štěstím kvetla jsem jak růže v zahradě,
proč osud nám nedopřál to štěstí na hradě?
Volám tě zpátky, vrať se můj drahý králi,
snad život si zaprodal tam někde v dáli,
kam oči nevidí, jen ptáci znaj to místo,
je to tu pochmůrné , žal zabírá tvé místo.
Čekám tu s nadějí, že se mi navrátíš zpátky,
mě chybí tvé dotyky, mě chybí i naše hádky,
vysílám k tobě spěšnou depeši na ptačích perutích,
snad se ti doručí, ona nese pečeť ze slz mých.
Čekám tě oddaně, jsem žalu tak na ráně,
snad jsem i sobecká, a přemýšlím přehnaně,
že život si zaprodal za jinou velkou lásku,
tak to mi nedělej, už splétám smyčku na provázku.
Čekám tvůj návrat, vrať se mi můj drahý králi,
i poddaní pryč už odešli, snad smutku se báli,
jen já žiju s nadějí, že vrátíš se zpět,
až smyčku dopletu, pak můžes žalmy nad tělem mým pět.
|