Na skle
se objevila tma
slza
a mlha
kdyby to byla zvířata
mohla tak začít
klidně nějaká bajka
ale tady
nebylo živo
tady
na skle
se objevila
tma /
slza /
mlha
v celku nečekaně
jak jsem si všiml
to sklo nebylo okno
to sklo nebylo zrcadlo
tma
to nepoznala!
proto nedělala hluk
ani noční vzdychy
do rozvícených lamp
ani
slza
to nepoznala!
proto nestékala
a jen nehybně trpěla
ve tmě a mlze
ani
mlha
to nepoznala
i když byla ze všech nejchytřejší
a možná to trošku i tušila
přesto mlžila průhled
i odraz ve skle
( nevracela nic zpět )
všechno spalo
a sklo tiše čekalo na ráno
aby se neprozradilo
bylo to zvláštní
v tu noc
plnou přetvářky
zůstat tiše sedět
za tím sklem
a necítit
vlastně vůbec nic
nechtít spát
nechtít se probudit
necítit vůni
chlad či teplo
bylo to zvláštní
v tu noc
ráno zmizela
tma
i mlha
ustoupila do čirosti
jen slza
jen ta němá slza
zůstala
ale splynula s deštěm
opadávaným
z roztěžkaných mraků
ten déšť ...
to byl jeden
z důvodů
proč jsem se dotkl skla
to popraskalo /
pořezalo mi tvář /
a právě ten déšť … ten slaný déšť
rány hojil
s bolestí prchlivé romance
stál jsem mokrý
uprostřed všeho
a najednou mi chyběla ta tma
co skryje moudrost
včasného probuzení
do deště
co váže slzy
i mlhu zadýchaných oken
co
v tůních kryje listy
a odkrývá hladinu
jen vyvoleným
stál jsem tam mokrý
a nejednou
nebylo PROČ …
nebylo proč
proč
vydechnout
|