maliny
A co když si z očí servu víčka
Malinových džemů
A podívám se na sebe
Trochu sladce
Nepoznám výšku pohledů
Do mých korun
Tak vznešených
Že se tu ani sebevrazi nevěší
Nechám slunce omluvit
Veškeré to zapadání a ranní východy
Z tunelů snící mantry
A možná se říznu
Do prstů tak nedbale položených na kuchyňské lince
A umyju krev loky vlhkého průhledna
Co dřez návdavkem
Dává synonymům čistoty
U propadaných odpadů
Závisti
To je malinko diskutabilní romance
Sám v sobě
Proti všem
Proti těm všem
Co pilují stíny na bílé zdi
V obývacím pytli
Se záplatou ze slonoviny …
A že ze mne čouhají nitky
Ach jo jo
Vím
Není to nic co bych řešil
Tedy aspoň né dnes
Některé stehy prostě
Nevstřebáš
A čouhají dále jako základny
Potrhlých horolezců
Je zima v táborech
A kahany popálily záchvaty zátahů poliklinik nad vanou
Další odpad
Co vzácně
Polyká špínu několika dní
Co jsem prožil
S několika vlasy v jícnu
Čeká denně
Na pěnu
Možná až moc používám
Víčka
K rozletu po tichu
Co za řasou v řadě čeká na návrat
Ke spánku
Nad městem
Po větru
Přilétá dnešní dávno
To asi neustanu
V přemýšlení
Proč pouštím
Do nebe
Tolik divných skvrn
Umaštěné lidskosti
( "u rtů jsem měl puket plný hlásek
ještě z dob kdy jsem si výskal radostí,
myl okna od slin vyprsklých s ranní kávou,
a možná jen ze své osudné stoličky,
rozhoupával lustr lemů krajiny novinových výstřižků" ) |