Sekera ve višňovém sadu

ráno rozlévá mlhu plnou nekonečně bílé

Krok od zrcadel bezbarvých ; všude  kolem

listí žloutnoucí

Té vůně zralých dřev a  plaché vilnosti

plná jsi stále

Na ohni vaří se čaj

než lístky se rozvinou

tvá ústa plná nenasytných slov

dotknou se mých  vlasů

Tak blízko svět je; a najednou stříbrný

Plachosti  Marnosti V tvých stehnech klíčím

když na moře vyplouvá šíf v bezvětří

a jen jemné vlnky plní koše