Poledne  malátní 

divoký kmín a býlí nečekaně

Vítr  jako krepdešín hladí

lesklou kůži Těch vdov s pomerančovými rty

touhy v apexu a třesoucích se rukou

z rozepínaných košil příštích milenců.

Nosím ji na rukou tu vůni nošených podvazků

hárají  s  leskem v očích Polykám jejich krásu

a oblost jejich prsů a mokré okraje  černého prádla.

Obejmi čirý vzduch

Všichni jsme šťastní  svou nicotou

neboť tělo je opak prostoru

a uvnitř jen šedá samota a beztvaré nic

jen střeva plná plynu a skákavý puls

bezděčnosti a touhy imaginární intence.

Co ozáříš svým pohledem

zůstane dotčeno časem navždy.

Klenot klína Oblouk zad zpola eburový

hořké mandle rtů Tělesnost voní

kadidlem a zahradami za soumraku

když padají jablka a opojná vůně

přezrálých hrušek jde z jednoho bodu. 

Skloň se ke mně pošeptám ti jméno

jsem vděčný za všechno

i za prázdnotu je- li  Tobě blíž.