|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Hlas z ohně:
Pro svůj sen,
potřebu,
každý den,
plány poznání,
které se rodily
v citů rozhraní,
k rozumu směrem,
oko za oko,
hrůzyplně se usmíval,
smál se naoko,
k tomu se ještě vysmíval,
pouštěl myšlenky
plný jedu,
sytil jimi
duši svou,
prostou medu.
Hlásek dospělého dítěte:
Ty jsi mé vše,
vše, můj,
zlatíčko,
za mě oroduj,
při výstupu
do bran ráje,
ať zde,
či při pohádce máje
tu díru ucpi,
ucpi ze všech stran,
ať se cit zhustí,
nabyde pevný tvar,
je jak shluk atomů,
uvnitř hustý,
k povrchu však náhle krustý.
Sbor mentorů:
Ten krunýř snad
by mohl povolit,
trochu zatlačit,
v oheň vložit jej,
roztáhnout hmotu,
čirou beznaděj,
s ní pohrát si
a pak všechno
vyhnat ven,
aby to sloužilo
lidem všem!
Hlasy poskakující sem tam:
Dřímá, lenoch,
ten lenochů běd,
aby se vzpřímil,
do dáli vhléd,
na malý pokus,
který tu činí
jeho žák,
student medicíny,
ten by moh´ znát vše,
a vše ho znáti naopak,
v symbiózu dali by se pak,
bádali,
psali pospolu,
stránku po stránce,
až by padly
bran všech hranice,
pokusy, úvahy, věd mámení,
z toho v zádech
ukrutné mrazení,
jednu tisícinu nejprv´
znát by chtěli
a potom do dalších světů
odletěli.
|
|
|