Temně zelená drapérie závěsů

za okny noc Šálek čaje dotýká se stolu jen jako

A pavouk co jemným vláknem napíná prostor

mezi knihou na stole a nekonečností tmy

Stránka v Newtonových Princípiích s obrázkem sečny

Na křivce navštíví ji moucha V tichu slyším zvuk křídel

a úděsné divadlo začíná Inerce posunuje bod tangentou

Jediný pohyb Ticho věčnosti  rezonuje

Co bylo předtím a pak Snad rozkládá se

i samotná myšlenka v sebe sama

Tiše zmítající se tělo v síti času Pomalu malátní

past světa se stejnou pravidelností polyká i mne

Skutečnost vrací se do  mozku

Ty a svět

Ty a nekonečná prázdná noc