Ve sklenici,

skla barvy tmavé,

dva dělníci

a dvě rybky hravé,

připluli na pomoc.

Montérky modré jsou,

utkané z nebes.

Rybky mě odnesou,

přeplavou přes jez,

odešla již dlouhá noc.

Zasvitne slunce a já rád,

si zase s lidmi  budu povídat.

O dětských hrách, o krásném přání,

o slzách, co naše srdce chrání.

A štěstí všem budu přát,

naivně se sobě smát;

a dívku, co mám rád,

oddaně budu milovat.