|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
|
Na štěrkové cestě, oddělující zahrady víkendových domků od smrkového lesa, stál důchodce s červeným nosem a zamyšlenou tváří. Mocně potáhl do plic zbytek z hořící cigarety a promluvil k vousatému muži opírajícímu se o branku dřevěného plotu, „Žena mě zlobí, má špatné spaní a nadává na hluk letadel létajících kdesi v nebi vysoko nad námi.“ Povzdechl si a zapálil novou cigaretu “vylévá si zlost i na mne. Prý ji ruším chrápáním; ve spánku se příliš vrtím a ráno mi dává za vinu své bolesti hlavy. Kdo to má vydržet s takovou ženskou? Vždyť mě jednou přivede do hrobu!“ Kolem muže s vousy poskakoval rezaví jezevčík, občas naň hravě zaštěkal, zatahal za tkaničku bot, nebo se zakousl do spodní části jeho kalhot.
„A aby toho nebylo dost, nadává i na vašeho pejska, když večer honí kočky; nebo myši, co já vím? Ale z toho si nic nedělejte, to jen ta babizna plívá kolem sebe jed. Už je tak dlouho v důchodu, měla by být odpočatá, ale ta její zlost ničí ji i všechny kolem sebe“. Nervózně se podíval na hodiny. „Za chvíli bude večeře, tak musím jít, nebo si to zdržení vypiji až do dna“. Vztekle zašlápl kouřící nedopalek mezi kameny, rozloučil se z vousatým mužem a rázně odkráčel o dvě zahrady dál, kde stála jeho chaloupka. Bylo krátce po setmění, teplí letní vánek přicházel do místnosti otevřeným oknem potaženým moskytiérou, obalenou spoustou malého hmyzu, můr a komárů snažících se přilétnout blíže ke světlu. Důchodce s červenou tváří seděl u stolu s malou lampičkou, listoval v hromádce časopisů a podtrhával okousanou tužkou nadpisy různých článků jako:( Nejkrásnější a nejchutnější mrkev bez chemických hnojiv!; nebo, Jen pro moudré pěstitele!). Z temnoty venku se ozývalo slabé psí poštěkávání a vzduch voněl čerstvě pokosenou trávou. O patro výš se ozval ženský hlas. „Už zase nechávají toho psa aby probudil všechny spící lidi v okolí!“ Muž pozvedl oči a pevně se zakousl do tužky. „To jsme se teda přestěhovali na pěkné místo. Říkal jsi mi jak v klidu strávíme důchod na chatě a místo toho aby se tady člověk skoro bál o vlastní život… Jistě si pamatuješ jak jim na podzim přijela taková nedůvěryhodná skupinka lidí co pak do noci mlátili do kytar a vyřvávali nějaké, určitě i vulgární, písně. Vždyť to mohli být zloději…A možná i nějací úchylní násilníci! Měl by ses zachovat jako chlap a už si to s nimi jednou pro vždy vyřídit! Vždyť vedle takových sousedů se nedá žít!“ Muž vstal od stolku a neklidně popocházel po místnosti, „proč už mě všichni nenechají na pokoji“ pomyslel si a vztekle kopl do stěny. Po rozpáleném čele mu stékalo několik kapek potu. Kopl do židle, pěstí praštil do stolu a když se ženský hlas ozval znovu, rozrazil dveře, vyběhl ven a zařval k domu co stál o dvě zahrady dál, „Proboha. Pro všechny svatý. Chovejte se jako lidi, cizím lidem dáváte klíče a ten pes vyřvává celou noc. Tak se už nad sebou zamyslete, vždyť vedle takových sousedů se nedá žít!“
|
|
|
