Ó lidská blbosti ó slova nesmyslná ubohá malosti proč jsou tě města plna
Ty chléve uzavřený Z dubových prken sbitý Okove olověný Jenž poutáš um i city
Ó lidská blbosti Jíž mnoho z nás je zpito Pronikáš do kostí A není nám to líto
Naplníš žaludek Ohrado pro dobytek Zatemníš úsudek Je-li ho aspoň zbytek
Ó lidská blbosti Ó temnoto ty marná Dovádíš k tvrdosti Duši, jež bývala kdys tvárná
Ty vedeš život svůj I v mozku učeného Jenž hází rozum v hnůj Anebo na druhého
Byla jsi, blbosti, Mou školou bez diplomu Že nechci slávu, přednosti Ni dlouhý život stromů Vím, když tě odkrývám A příklady tvé živé Že pod nebem přežívám Tu, dnes, v realitě sivé
Ó lidská blbosti Temnoto nad temnoty Vzdor té tvé sladkosti Vyústíš do prázdnoty.
|