Pavouk

V kamnech práská, plameny olizují tál,
venku vítr a chlad se laská, čerti strojí sobě bál.
Čas pomalu plyne, houstne dýmem vzduch,
pomalu se line, kouře cigarety pruh.

Pavouk šlape sobě stopu stěnou,
její výkřik v tichu s tenkou ozvěnou,
strach v očích z těch několika nohou pár,
tlukot srdce, strachu tváře žár.

Škodolibý smích od vedle zazní,
pavoučí tělo pantofel ze zdi srazí,
při pohledu v zádech mrazí,
to není k smíchu, toť jeho konec drazí!