Dívám se kolem na věci, jež znám
a divím se, jak rychle zapomínám, na slzy v tvých očích, co prosily „STŮJ!“
„Ty chyby, cos dělal už neopakuj!“
Já blázen jsem býval a lidem se smál,
teď tiše tu sedím a život bych dal…
za vůni tvých vlasů…
za tvou něžnou krásu…
za sny ve tvých dlaních…
co zbylo tu po nich?!
… zlatý prstýnek pod polštářem…
Odpusť, že jsem neposlouchal, do prázdna se díval
a jako hloupý tupý osel na všechno jen kýval,
teď sucho v krku mám a když tě zavolám…
jen ozvěna mi přijde naproti…
|