Byla sobota
na druhé
straně skel
byl den
dalas čtyři
růže k rakvi
a když se po
Largu jako paprsek světla
začaly lámat
první smyčce What a Wonderful World
viděl jsem
to všechno spolu s Armstrongem
všechna ta
slova
i to, jak tam
venku, strom se stromem
začal najednou
tančit
podle taktu Dannyho
Barcelony z okraje bicích
pomalu - jako
páry, které se s přibývajícím ránem
pokaždé
stačily vytratit z tanečních parketů
toho odešlého
světa, v němž jsem se také vytrácel
snad proto, abychom
bývali blíž k rose
nebo
k Amen
a pak to
skončilo
jen
vyplašená moucha létala uvnitř síně
a skřípalo
to, jako když si lidé podávají ruce
a jedna ze
skla je
a druhá
polysterenem
měla jsi to
a tak jsme
ani
nemohli zkusit
zapomenout v posteli
jako jindy
po pohřbech za svítání
pustil jsem
jednu hezkou věc
že si
zatančíme pomalu
ale bála ses
a já
přemýšlel
jakou dají
zahrát jednou mě
|