vyvázaný vyvázaný vyvázaný

 

 

duben uléhá do vybledlých kopřiv

pryč s lyrismem

říkají

ale já miluji tu záři

bílou záři

jedeme tramvají příručky zívají

zajímají je jenom půjčky

vyměnila jsi oči za mžiknutí bílého bezu rozsypaného za sklem a ve větvích

chci se podobat lidem být jako oni

                       staré slunce vychází

                      psi nabízejí srst zaprášeným chodníkům

je to pravda

              někdy jsou dny kdy se zdá

že do těla nepatřím

kůže nepřiléhá pohyby zmatečně neladí ruce nohy vystřelují do rozevřeného vzduchu

okamžiky kdy kráčím Kaprovou ulicí

a z protější kavárny zahlédnu hrát španělské hudebníky

a zlostně si říkám

               tady není žádný jih ale

úsvit knedlíků všichni jsme zataveni

v tom těstě

 

v knihovně starci s pomočenými kalhotami

                                    povytáhnou je před výdejním pultem

ze stropu padá kalné

čekárenské světlo a klíží oči

lisuje ksichty

do katalogů

tlusté anebo hubené prsty listují v knihách

dotek bílé stránky je příjemný

                                           i holka co skrývá podvazky anebo je vůbec nemá

chce vědět

ale mě zajímá spíš její zadek

v upnutých květovaných gatích

 

                                tlukot hlasů

                           poryvy chodeb

                       omáčkový smrad

a o kus dál na odpočivadlech už chlapi motají obvaz

z magických nafialovělých kotníků

 

                        nemám s nimi

                    soucit

       nečekám že jej někdo bude mít se mnou

                            uprostřed noci ze mne stékají vysušené slzy jako z věže

  rád myslím na trávníky kterými se brodíš ve vysokých šatech

 

vyvázaný vyvázaný vyvázaný

                         nemedituji o svém životě

 

je to jen okamžik kdy  déšť

 trvá jen okamžik městský déšť

očišťuje od vzpomínek nehybných věcí voskových tváří

v šedém zvlněném ránu 

                              očišťuje od výčitek svědomí

stoupáme do kopce poblíž výronů lesa a divoké skládky

betony vrní a zvučí

návrat ze zaměstnání je ohlášen odpoledním telegrafem v mozcích povykujících ptáků

 

ale nepřijde-li déšť nejsme očištěni

                     chrastí to v železném nastavení

                    ztuhlé schránce

                   zemře-li člověk teprve pak

                   je možné poznat doopravdy jeho fyzické tělo

 

tak pravím