TOTální E Magazín

(existenciální) krize
Autor: centaur (Občasný) - publikováno 16.1.2003 (20:42:26), v časopise 5.3.2003

- prispevek smazan autorem (teda jeho obsah, kdyz to je jedina moznost mazani) -

Poznámky k tomuto příspěvku

centaur (Občasný) - 16.1.2003 > odkaz funguje až teď, takže zde si můžete stáhnout mou esej v čitelnější a graficky hezčí podobě

		<reagovat

Naty (Občasný,Redaktor) - 17.1.2003 > Nedalo mi to nereagovat. Naprosto laicky. Je to příliš dlouhé na rozměr této poznámky. Pokud buděš mít trpělivost a zájem, přečti si mou reakci v mém příspěvku. Mé hodnocení je oceněním tvého přístupu (i když se s ním nemohu bezvýhradně ztotožnit), práce, kterou sis s tím bezpochyby dal a vůbec zájmu, zabývat se tímto tématem.		Body: 5

		<reagovat

egil (Stálý,Redaktor) - 17.1.2003 > Nedávno jsem si pročítal právě Baudrillarda a smál jsem se chvílemi na celé kolo. Dokonalý zločin po sobě nezanechává stopy, zatímco.. To je vážně totální krize. Ale na druhou stranu mi B. názory přišly jako elegantní projekce, ideální k subsistenci v absurdním světě. Podle mě je nutno brát ho + - metaforicky a jeho filozofický systém + - vážně. POdle mě se svým dílem jako takovým snaží poukázat na současnou krizi postmoderního světa, protože můžeš v současnosti vymyslet podobných systémů x a všechny mohou být stejně diskutováníhodné - o nic méně, než třeba tradiční metafyzika. Zmiňuješ krizi vědy, přičemž její počátky já vidím u Bergsona, a ta s tímto bezprostředně souvisí. Realita? Dívám se např. na krajinu a vidím krajinu? Ne vidím především své vnitřní krajiny. Mám jedno oblíbené místo a pokaždé ho vnímám jinak, dle momentální naladěnosti. Všichni jsme snílci. Heidegger prokázal nesmyslnost Descartova subekto-objektového členění. Jakási ryzí empirie neexistuje. Člověk nikdy nevystoupí ze sbe sama, aby si problém (či věc) mohl postavit jako objekt a vnímat ho odvisle od sebe sama. Realita? Opakuji: všichni jsme snílci. A právě z toho - podle mě - tak trochu těží právě Baudrillard. Realita coby stopy nedokonalého zločinu? Proč ne. Lze VYPÁTRAT pachatele? A kdo může zodpovědně prohlásit, že nás k němu stopy nedovedou. Možná ten, kdo nevěří na objektivy svých očí (zkus si přečíst mou báseň "Stará světla") Ocenil jsem, že cituješ F. Pessou (resp. jedno z jeho heteronym). Proč necituješ Camuse? Anebo jsem něco přehlédl? Vím, zmiňuješ epizodu ze Sartera, odehrávající se před propletenými kořeny stromu, kde je problém absurdity nastíněn (a při vcítění se ho nelze pominout), ale Camus celkem obšírně diskutuje problém sebevraždy jako potenciálního východiska (nakonec seznává být samotnou sebevraždu absurní, takže vlastně ne-východiskovou). Stejně tak postrádám diskutaci nad Heideggerovým modem existence, coby "ono se" a potažmo diskutaci nad dalšími mody e.. Problém je natolik komplexní, že ho tvá esej spíše předběžně nastiňuje a místy rozhodně ne vyčerpávajícím způsobem. Plánuješ pokračování? Ale díky za zajímavé čtení:)..		Body: 5

		<reagovat

centaur (Občasný) - 17.1.2003 > Co se týče Baudrillarda, líbí se mi, že si se čtenářem hraje. Působí tak trochu v duchu doby v níž žije - na efekt. Čtenář se s ním musí vypořádat, v postmoderně se literatura do filosofie vkrádá míůlovými kroky a docela mi to vyhovuje, i když se ztrácí rigorózně filsoofický pohled. Otázka je, je-li to na škodu. Každopádně je přínos, že čtneář tuší, že nesmí Baudrillardovi sežrat všechno, co pustí na papír. Sartra a Pessou jsem měl jen na vykreslení existenciální krize, na řešení jsem si vystačil sám :))) Proto jsem Camuse nechal stranou, protože se mi zdá, že on krizi jako takovou trochu odbyl a hned se zajímal o její řešení. Člověk revoltující a mýtus o Sisyfovi je jistě zajímavý, ale na můj vkus moc uzavřený a apelativní. Rozhodl jsem se čerpat z primární literatury, proto jsem moc nebral v úvahu ani Sartrovu filosofii. Navíc mi Camusovo řešení přijde trochu krátkozraké, minimálně pro postmoderní situaci. Heideggera moc neznám, a nechtěl jse se pouštět do hlubinné filosofie, chtěl jsem to téma udržet nad vodou a nohama na zemi. Navíc si stojím za tím, že filosofie při řešení krize točí oběť v kruhu, jak jsem napsal. Jsem si vědom tooh, že problém je velmi široký a že jsem ho rozhodně nevyčerpal. On je však už ze své povahy nevyčerpatelný. Pokračování v nejbližší době neplánuju, protože je čas dělat na přijímačky a maturitu. Zdar (jinak pokud tě to zajímá, reagoval jsem pod Natyiným příspěvkem i Bobrovým, takže určité rozšíření té myšlenky najdeš snad tam)

		<reagovat

Zefram (Občasný) - 13.2.2003 > Jiste ne k jadru veci. Faktem je, ze ona existencialni krize se tyka male casti z jine velice male casti populace, kterou jsi nazval intelektualy. Nikdo jiny na ni nereaguje. Jiste patri k dobremu bontonu dodat, ze vetsina lidi setrvava v omylu a konvenci, proto jejich majorita vlastne nehraje roli, duleziti jsou prave ti intelektualove, o cemz se sami presvedcuji tim, ze pisi knihy o vlastnich problemech. Ja nejsem nastesti jeden z nich a to cele je mi k smichu. Pry krize. Povazuji to za pekne lacinou poutovou atrakci. Nechci rici, ze za zivot plny podnetu povazuji prave kazdovecerni sledovani Milionare, nicmene je podobne pitome tvrdit cosi o tom, ze existence nema smysl. Samozrejme ma, kazdy z nas to vi, vis to i ty, protoze zijes, v opacnem pripade bys to zabalil. Pro mne ma smysl velice dobry. Ukradnu to T.H.Huxleyovi ( ...and if I had so many lives as a cat, I would let no corner unexplored...) Proste tenhle svet je fascinujici misto, v kazdem detailu. Uvaz treba to, na co prave oba hledime, hadam, ze i v tvem pripade to bude "domaci elektronove delo". Jak fantasticke zarizeni to je, muzes stravit cely zivot jen tim, ze budes zkoumat, jak nejlepe nasmerovat elektronovy paprsek na masku. Tisice zivotu lze stravit zkoumanim elektronu, nepocitatelne vice fyzikou elementarnich castic a nekonecnemu usili by mohla byt podrobena struktura vesmiru jako takova. Jiste, reknes, ze je to vsechno iluze. Mozna, do jiste miry, do te, do jake jde o aproximace. To vsak neznamena, ze kazde z tech priblizeni, kterych je nekonecne mnoho, nema svuj puvab, neni zajimave a nemuze byt predmetem celozivotniho zajmu. A je zcela jedno, zda zuri valka, zda lide jsou hajzlove a dalsi. Tohle muze byt smysl pro vsechny lidi, dnesni i budouci. Je to i muj smysl zivota. Jini nachazeji jine, mne tenhle docela staci. Jestli mne neco rozciluje, pak pouze to, ze spousta lidi sedi u toho Milionare, a spousta se jich tam nudi, protoze netusi, cim by jej mohli nahradit. To JE ponekud skoda. Ovsem nemam zadny soucit s hrstkou magoru, do kterych bylo investovano znacne mnozstvi prostredku a kteri oplatkou produkuji blaboly o absenci smyslu. Sedi si ve svych pracovnach, pobiraji penize, obcas jiste chodi nekam chlastat, mozna i sportuji, svadeji zeny, miluji se s nimi, berou si je, plodi deti, to vse jim asi dava sakra dobry smysl. Jakmile si vsak sednou nad kus papiru, nevypadne z nich nic jineho nez nesmysl o absenci smyslu. Je vsak treba k nim byt seriozni. Smysl oni maji, ziji a netrpi tim, jakmile vsak maji zacit intelktualne pracovat, premyslet o tomhle svete, nenapada je nic kloudneho, vsude vidi jen rad a zmatek, iluze a podvody, fales a klam. Nijak nevadi, ze fakticky si vykonstruovali vlastni pravdivy obraz onoho lziveho sveta tam venku. Nenapada je, ze ziji (ono to ani jinak nejde) ve stejne ulite treba jako parta fetaku. Svet je iluzi, svet postrada smysl, tot pravda, jasna a nezpochybnitelna, cista a nezkalena, amen. Oc tezsi je priznat si vlastni omezeni, smirit se s nimi a delat vsechno proto, aby ta ulita byla alespon "vymenitelna". Tehle krizi proste nechybi znacna davka komiky. Pokud je tak trapi, je to jen spravedlivy trest. Uspokojeni totiz neprameni z dosazeni cile, pokud je ten cil prilis laciny. Jen obtizne problemy a znacne utrapy pri jejich zdolavani zajistuji sladkou odmenu na konci. Jenze tihle promovani chytraci si mysli, ze precist par nazoru jinych takovych a sepsat vlastni vytah opepreny tu a tam necekanym postrehem, je prace. Kde jsou ale prekazky? Kde jsou ta rigidni pravidla hry, jez jimz znesnadnuji praci? Minule semestr jsem svemu profesoru odevzdal sestnact pokusu o dukaz nejakych vet, aby mi jich deset uznal. Nebylo to nic obtizneho, nejsem proste tak chytry. Ovsem kazdy z nich, ktery prijal, me velice potesil. Dalo mne praci jej vymyslet a nejak solidne hodit na papir, dost prace na to, abych mel radost ze sveho usili. Proste proto, ze existuji pravidla hry, logika a elementarni vety, ktere nelze obejit. Je treba umet je uzit adekvatnim zpusobem, zkounstruovat to tak, aby neexistovala zadna skulina. I ten nejgenialnejsi clovek najde vetu, kterou nezvladne, ma jich totiz na vyber nekonecne mnoho. Jinak receno, nekde tam venku ceka dustojny souper. Ovsem v pripade panu intelektualu nevidim zadna uskali. Staci umet pravidla gramatiky, coz pro vysokoskolaka neni takovy problem, znat dostatek cizich slov, aby text nevypadal prilis jednoduse, vedet, co asi chteji ctenari slyset, a to je celkem vsechno. Jestli tedy je nejaka krize, pak jen proto, ze ti intelektualove maji vsechno tak lacino, procez jim to neprinasi zadnou radost, anebo prilis nedostatecnou. Takovouhle krizi jim skutecne jen preji. Rekl bych spravedlivy trest.

		<reagovat

centaur (Občasný) - 13.2.2003 > Ano, svým způsobem s tebou souhlasím (a z mé práce by to mělo být čitelné). Ale buď spravedlivý - ty nemáš rád intelektuály, kteří operují v plkajícím diskurzu, a poměrně nepokrytě mě k nim řadíš a shazuješ mou práci na úroveň plkání - což ti nevyčítám, ale zaráží mně, že si vůbec dáš tu práci se k tomu nějak vyjadřovat. Když teda potřebuješ mít nějaký zákon, podle kterého to tady funguje, tak to ber jako otázku nabídky a poptávky: když to mé plkání o krizi a smyslu chce někdo číst a zaplatí mi za to, proč bych to nedělal, když mi to navíc přijde smysluplné. Můžeš namítnout, že tím oblbuju lidi, kteří mi prostě baští moje kecy - a máš pravdu, svým způsobem. Já stejně tak můžu říct: když máš lidi, kteří tě budou platit za produkty čistého rozumu (jakkoli je to pro mě pochybné), pak proč ne. Našel sis své odbytiště, máš z čeho žít, přijde ti to smysluplné, fajn. Hlavně když tu budeme žít štastně a spokojeně. Rozlišující problém by mohl být etický - totiž že já lidem matu hlavy, oblbuju je. A to si nemyslím - má práce není dogmatická, nic nenutím, jen se vyjadřuji. Proto není nebezpečná. Takže každý podle svého gusta, ne? Myslím, že nemá smysl (po několik diskusích) se s tebou přít o smyslu plkání atd. Krom toho si z mé práce bereš jen to, co se ti hodí. To nejdůležitější (etické východisko) jsi opomenul a stejně tak mi vsouváš do úst, že vykřikuji, že život nemá smysl. Tvrdím jen, že pro někoho život nemá smysl a snažil jsem se přiblížit myšlení takového člověka. A nezabil jsem se proto, že doufám, že ten smysl naleznu, kapišto?

		<reagovat

Zefram (Občasný) - 16.2.2003 > Beres to prilis osobne. Mne ani nenapadlo naznacovat, ze plkas, to jsi tam cetl ty. Kdyby tvuj nazor pro mne nebyl zajimavy, nevyjadroval bych se k nemu, tot vse. Dokonce je mi jedno, jaka je ci neni poptavka po tom ci onom. Nevim, nakolik na tom zalezi tobe, mne jen malo. Kdybych totiz visel do znacne miry na poctu vlastnich ctenaru, tedy na mode, uznal bych tak, ze moda je platnym kritem, kterym sakra neni. Proste jsem rekl, ze s tim nesouhlasim a proc s tim nesouhlasim. Jestli jsem kritizoval intelektualy za jejich nanicovate diskuse, bylo to obecne, nemam rad prilis osobni zpusoby. Tvuj osobni smysl zivota jsem fakticky nenapadal, nezajimam se o nej, nedal jsi mi k tomu duvod. Souhlasim, ze nema smysl se se mnou prit o smyslu plkani. Pro mne ma smysl takova diskuse, kde se sdeluji informace, kde se meni nazory a dochazi k novym zjistenim. Priznakem je treba to, ze se aktualni literatura k tematu odkazuje na starou, na jeji vysledky, avsak nutne je presahuje. Pak je nesmysl cist cokoliv, co je prilis stare, aby to mohlo byt aktualni. Snad ze zajmu o historii. Netvrdim, ze plkajici diskurzy tohle vubec nedelaji, ale delaji to prilis malo, relativne (ve srovnani s tim, co davam obvykle za vzor). Jestli pak vykrikuji antiplkaci hesla, tezko to muzes poprit, je to fakt. Snad muzes tvrdit, ze je to nevyhnutelne, ale to jen tezko podepres. Neni to ale negativni odsouzeni, spis vyzva k ponekud jinemu pristupu. Sam ukazuji, co si pod tim predstavuji. Pokud se ti to nelibi, kritizuj tohle. Zadam pouze vyssi presnost uzivanych pojmu, ponekud formalnejsi upravu umoznujici snazsi kontrolu. Co proti tomu muzes mit, pokud jsi intelektualne poctivy?

		<reagovat

centaur (Občasný) - 17.2.2003 > Zdálo se mi, žes chtěl nějaké srozumitelné kritérium, které by obhájilo plkání. Nenapadlo mně nic měřitelného, nic ne příliš abstraktního, abys to uznal, než právě kritérium nabídky a poptávky - tolik proč jsem vyšel na trh s nabídkou a poptávkou. Myslel jsem si, že řeči typu: pro mě to má smysl a pro mnoho jiných lidí také, by asi u tebe neobstály, protože smysl není nic objektivního, což jakobys se svým pozitivistickým přístupem vyžadoval. Rozhodne nemohu souhlasit s tvrzenim, ze "je nesmysl cist cokoliv, co je prilis stare, aby to mohlo byt aktualni." Nevěřím v ideu trvalého pokroku, že jsme na tom čím dál tím lépe, že víme čím dál tím více a že nám historické osoby a knihy nemohou nic nového nabídnout dnes, když se epocha, v níž vznikly, zdá překonána. Konci tvého příspěvku bohužel nerozumím, nevím co myslíš, co nemohu popřít, co podepřít, co kritizovat. "). Jestli pak vykrikuji antiplkaci hesla, tezko to muzes poprit, je to fakt. Snad muzes tvrdit, ze je to nevyhnutelne, ale to jen tezko podepres. Neni to ale negativni odsouzeni, spis vyzva k ponekud jinemu pristupu. Sam ukazuji, co si pod tim predstavuji. Pokud se ti to nelibi, kritizuj tohle. Zadam pouze vyssi presnost uzivanych pojmu, ponekud formalnejsi upravu umoznujici snazsi kontrolu. Co proti tomu muzes mit, pokud jsi intelektualne poctivy?" Můžeš mi to objasnit? PS: oceňuji, žes naladil smířlivější tón dikuse (pokud to teda není jen mé zdání)

		<reagovat

Zefram (Občasný) - 19.2.2003 > Namisto objasneni svych slov ti dam priklad. Pokud bys vsak trval na presnem vysvetleni posledniho odstavce, jsem ti k dispozici. Asi pred rokem jsem se ucastnil jiste debaty tykajici se slova svoboda. Tehdy jsem jeste nebyl tak zaryte antiplkaci, podotykam na vysvetlenou, to prislo az prave diky teto zkusenosti. Zhruba slo o to, ze existovaly dve strany, ve chvili, kdy jsem vstoupil. Prvni, nadale proste 1), zaryte tvrdila, ze svoboda je dokonale objektivni velicina, kterou lze proste urcit, ze treba chlapik ve vezeni rozhodne neni svobodny ani trochu. Strana druha, nadale 2), tvrdila, ze svoboda je zcela subjektivni zalezitosti, ze ve vezeni lze byt mnohem vice svobodny nez kdekoliv jinde. Zarazilo mne uz to uzivani slov objektivni a subjektivni. Ale protoze jsem tehdy nejen nebyl antiplkaci, ale dokonce ani tak jedovaty, cemuz se dnes treba nechce verit, prilis jsem do nich nerypal. Misto toho jsem se snazil ustavit jakousi stranu 3), ktera tvrdila, ze znalosti a osobni preference jedince urcuji, nakolik je svobodny, stejne jako ty mrize, jez jej obklopuji. Pripad podivne glorifikovaneho Kajinka to hezky ilustruje. Kdyz mas pod cepici, ani Mirov nemusi byt tak uplne konecnou stanici. Jenze reakce na tuhle snahu byla typicka, jak jsem pozdeji zjistil, jelikoz totiz neexistuje jediny padny duvod, proc poslouchat ty druhe, zadna tvrda fakta, zadny neoblomny a neosobni soud, ktery smete nevyhovujici tvrzeni, nemel jsem prilis mnoho sanci. To velmi kontrastovalo s tim, co jsem poznal jinde, co mi rikalo, ze v naproste vetsine pripadu lze nejak rozhodnout o tom, co je a co neni nadale perspektivni. Prinejhorsim to trva trochu dele, ale konecne je to rozsouzeno. Jaky vsak existoval konec, anebo alespon malinko finalne vypadajici zjisteni, takoveto diskuse? Proc nerici, ze svoboda je stul s dirou uprostred? Proc ne? To mne presvedcilo, ze neni vubec spravne se ptat, co je to ta svoboda? Otazka ma znit, jak zpresnit definici svobody vyskytujici se v prirozenem jazyce konzistentnim zpusobem, aby lepe vyhovovala tem jejich etickym diskusim. Kdo se ale pta takhle? Jejich diskuse nema zadny konec, muze v principu trvat nekonecne dlouho, coz se konecne v beznem slova smyslu stalo, lide se stridali, mluvilo se stale o tomtez dokola. Neexistovala pravidla hry, neexistoval zadny, treba i jen nejasne, urceny konec otazek, anebo alespon meritko nejakeho postupu v reseni. Na totez odkazuje i tva nevira v pokrok. Existuje mnoho oblasti lidskeho zajmu, kde pokrok zrejme existuje, je videt odevsad, a to mozna prave tam, kde jde o veci nejsubtilnejsi, o abstraktni objekty samotne. Problemy se objevuji stale nove, anebo jsou reseny stare v novem kontextu, ovsem je nepredstavitelne, aby se stale mluvilo o tomtez, to by zucasteneni vnimali jako vlastni porazku. Ale zpet k one debate o svobode. Kdyz si polozis tu modifikovanou, finitni, otazku tykajici se definice svobody, povsimni si prosim slova konzistence. Jestlize mame zpresnit obvykly smysls svobody, je nutne se nejprve presvedcit, ze tohle obvykle uziti neni vadne. A ono je. O tom 1) ani 2) nemluvili, nemeli cas, valcili, kopali zakopy, hazeli granaty nepripustnych argumentu a strileli po sobe jedovatostmi. Jde o klasicky problem, osud versus svobodna vule. Cim vice o nejakem cloveku vim, tim vice, jak kazdy vi, je mi jasne, proc a co udela. Protoze nelze stanovit zadnou hranici nasemu vedeni, to je nepripustne, znamenalo by to vedet sakra mnoho, musim priznat moznost jit v teto presnosti v principu nekonecne daleko. Hypoteticky je tedy mozne vedet tolik, ze jiz zadna neurcitost neexistuje, pak svoboda v obvyklem smyslu neni definovana. Nerekneme, ze svobodny je ten, o kom vime, ze presne udela to ci ono, ani ten, o kom nevime nic. Svobodu pripisujeme tem lidem, o nichz neco vime, nikoliv vsak vse. Proc tedy nedefinovat svobodu jako miru neurcitosti budouciho osudu nejakeho jedince vztazenou k jiste standardni stupnici mnozstvi informace? Vime-li mnoho, a presto nezname nijak presne budouci jednani osoby A, pak osoba A je svobodna. A naopak. Navic jeden zajimavy dusledek. Takto definovana svoboda muze byt urcena pro cokoliv, pouhou konvenci pouze pro lidi. To odstranuje rozdil mezi nami a zbytkem veci, ktery nikdo neumi vlastne obhajit. Pripoustim, ze nikdo, ani ja, tuto svobodu nebude urcovat, predstavuje vsak konzistentni definici, ktera v obvyklych pripadech dava obvykle dusledky (a ty jsou stejne jen kvalitativni), aniz by postradala obecnost. Tuhle vlastnost zadna 1) nebo 2) definice nemela. Muzes si myslet, ze je to blabol, treba tomu tak je. UVaz ale, jakou cestu jsme urazili. Stacilo se jen zajimat o konec diskuse, abychom museli zmenit otazku. Presnost a konzistence vedou k definici svobody, ktera je zcela neobvykla. Treba to je jeji jedina kvalita, treba jde pouze o jiny, ac vadny, pohled na vec. A poloz si tytez otazky sam. Vezmi si cokoliv, zeptej se, zda existuje mozny konec, zda existuji alespon nejasna kriteria postupu v reseni, zeptej se na konzistenci toho pojmu, proste si poloz tyhle pozitivisticke otazky. A pak teprve vsechny ostatni. Jestli ja pak reknu o nejake diskusi, ze je plkanim, muzes mi jasne ukazat, ze neni, anebo oba uvidime, ze je. Alespon si nebudes myslet, ze je v tom z me strany cokoliv osobniho.

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je devět + dvě ?