Na chladné cestě potkávám, básníka bez tváře, jež stal se mnou, krátce mi hleděl do očí,
a klesl v kolenou, zklamaně mi pak,v zbytku sil, konání své osvětlil:
"Viděl jsem tvého Boha a věřil v něj,
pronikl jsem do tvé duše a ztotožnil se s ní
sdílel jsem tvé nejniternější emoce a vyrovnal se s nimi
přejal jsem tvé dovednosti a ovládl je
prožil jsem tvou lásku, přátelství, štěstí, vyrovnanost, velkorysost
ale i nenávist, sobectví, depresi a utrpení,
obsáhl jsem tak celistvost tvého bytí,
a přesto odcházím naprosto nezměněn!"
ten člověk pak odešel po cestě dál, co chtěl mi sdělit jsem vůbec nechápal,
a nechápu dodnes, když dívám se zpět, dá se snad takhle poznávat svět?
|