Prším
pod povrchem
věcí
nebe hořké
moře
a břehy jeho
uvnitř nás
se tříští
jako vlny
běžíme si vstříc
vinni
spánkem a opilí světlem
abychom se
nikdy neobjali
a jen zas a
zas dosáhli písku
v němž stáváme
se pěnou
i okraji, k nimž
jsme se báli přijít
na křídlech
mu stály
kapky toho deště
v jeho holubích
očích stále zapadala slunce
bylo to
dávno
ale já díval
se na něj shora
ty příští
vteřiny před podzimem
a vlasy mé, vymlácená
sláma
padaly ti
pak do úst jako políbení
jimiž se poprvé
učíme tichu
a je den
kdy poprvé
vidíme anděly
zapomínám
že je čas
abych
nezapomněl
zemřít
radovat se
a milovat
obejmi
vždyť na co
máme doteky
když ne na
to
abychom hladili
psy
zatlačili
víčka
jeden druhému
a ukázali na
cestu
jsme ráno
líbám tě na
rameno
a dívám se
na nás
když se
češeš,
na okna
klepe déšť
a zrcadla ještě
ukazují
tváře
|